Znáte to. Ten ohraný vyumělkovaný příběh o dokonalém prezidentovi celosvětově známe realitky. Spasil všechny makléře, do realitního světa vnesl spravedlnost a harmonii. Dokázal vybudovat obrovské prosperující impérium a od nepaměti pomáhá nám, obyčejným lidem. Čte se to hezky, o tom žádná. Ale přeci jen je v tom jeden háček. Toho hrdinu nikdo nikdá neviděl. Nečekejte od nás heroické příběhy neohrožených majitelů Mireasu. Půjdeme na to jinak, lidsky a pravdivě. Pojďme si povědět, jak to všechno vlastně začalo.
Psal se rok 2000. Rozhodl jsem se prodat byt po babičce. Bohužel, nebo vlastně bohudík, jsem narazil na spousty nezajímavých makléřů. Ani jeden z nich nepůsobil profesionálně, důvěryhodně, lidsky. Prodej jsem jim nesvěřil. Byt jsem si nakonec raději prodal sám. A bavilo mě to. V tu chvíli jsem se rozhodl, že až jednou rozběhnu svůj vlastní byznys, pak jedině v realitách. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Svůj plán jsem si o několik let později splnil.
„VŠE, CO JSEM UDĚLAL, MĚLO NĚJAKÝ SMYSL. VŠE MĚ NĚČEMU NAUČILO A POSUNULO DÁL.“
V současnosti se velmi rád věnuji koučinku, ten dělám pro radost. Lidem z týmu pomáhám nalézt jejich vlastní vnitřní motivaci. Podobným způsobem, jakým jsem ji tehdy našel i já. Když se nám to společně podaří, další motivace už není potřeba. Potom už záleží na každém, jak se s makleřinou popere. Makléřů z našeho týmu si vážím, když se dovedou s klientem bavit bez kudrlinek, přirozeně, jako se svým kamarádem. Sám se od svých kolegů rád přiučím něco nového. Z koučování jsem si odnesl jedno výstižné heslo, jímž se často řídím i v osobním životě. ‚Změna přijde, když se zastavíš.‘ Snažím se zastavovat a snažím se věci zjednodušovat až na dřeň. U toho hodně přemýšlím. No, a když už mě z toho dumání bolí hlava, rád dlouho běhám. Sem tam lozím po horách, to je taky fajn.
„NA LIDECH Z NAŠEHO TÝMU SI NEJVÍC VÁŽÍM NE/OBYČEJNÉ LIDSKOSTI.“
No a budoucnost? S tou vás asi moc nepotěším. Tak daleko totiž nekoukám, nejsem věštec ani neovládám woodoo, abych věděl, co bude. Připravovat se na budoucnost, to není moje priorita. Připravuji se na přítomnost, na teď a tady. V tom je naše síla a výhoda. Nebýt spoutaní minulostí, ani budoucností, zkrátka ničím. Když si stavíte mantinely, jedete podle předepsaných pravidel, nebo se snažíte srovnávat s druhými, daleko to nedotáhnete. Chceme být sví. Nesrovnáváme se s druhými. Konkurence je nám jedno. Kdybychom byli všichni srovnaní, budeme stát v jedné řadě. Jeden jako druhý, zcela uniformovaní, zcela bez tváře. Hrozná představa, být bez tváře. Mireas je jen jeden a já jsem za to rád.
„Většinou jídlo. Potom zážitky a prožitky na fyzické, mentální a emoční úrovni. Mám radost, že se můžu věnovat svým třem dětem tak, jak to oni potřebují. Protože pokud bych čekal na to, až jak to budu potřebovat já, mohl bych zjistit, že už to nepotřebují oni.“
„Velmi jednotvárné. Od devatenácti let pracuji v obchodě. Nejdříve v rodinné firmě jako obchodní zástupce a následně ve větší firmě jako obchodní zástupce. V obou firmách jsem se věnoval dámské konfekci.“
„Jaký úspěch je větší než jiný úspěch tak, aby byl největší? Úspěch je, že fungujeme již od roku 2005 a stále rosteme, nikomu nic nedlužíme a lidem na ulici se můžeme podívat s čistým svědomím do očí.“
„Těch je… Hodně čtu. Hodně přemýšlím, a když mě z toho bolí hlava, rád dlouho běhám. Věnuju se práci v jedné mužské skupině a v pár neziskových organizací. Sem tam lozím po horách. „
„Přinášíme běžné věci, jako že práce se dá dělat poctivě, dlouze a bolavě. Jdeme delší, zato horší cestou….a občas si na nás někdo vzpomene a doporučí nás. Nečekáme ovace, ani vděk. Prostě děláme, co nás baví….a myslím, že na naší práci je to vidět.“
„Oficiálně spolumajitel, jednatel, ředitel,…ale reálně myslitel, vizionář, kibic a glosátor.“
